Alexander Mikšovic
Downton Abbey, britsko-americký televizní seriál, jehož dvaapadesát epizod v šesti sériích vábilo diváky k obrazovkám od září 2010 do Vánoc 2015 (a poté se dočkali dvou samostatných filmů, přičemž ten druhý měl ve slovenských kinech premiéru tuším v dubnu tohoto roku), vypráví příběh majitelů panství Abbey, jejich služebnictva a přátel v období 1912 až 1926. Vzhledem k tomu, že první regulérní cocktail party uspořádal v Londýně spisovatel Alec Waugh teprve 26. dubna 1924, je zpracování The Official Downton Abbey Cocktail Book svým způsobem průkopnický čin.
Úvod k náramně výpravné knížce napsal sám scenárista televizního maratonu Julian Fellowes. Vědom si záludnosti vymezeného historického období z hlediska cocktailové kultury, připomíná, že v první sérii se zákonitě pijí skotská whisky, sherry, portské, nějaký ten punč a hlavně šampaňské. Ve druhé a třetí sérii, jejichž epizody se odehrávají po první světové válce, se začínají opatrně prosazovat míšené nápoje, přičemž šejkr se dostává před kameru v samém závěru cyklu, po téměř padesáti hodinách celkového vysílacího času. Historička Annie Gray ve svém příspěvku připomíná historicky podmíněné pozadí: viktoriánská gastronomie cocktail na pozici aperitivu neznala.
O překvapení se postaral autor knihy hned první recepturou na Old Pal, jež byla v době, kdy se děj odehrává, neznámá. Vysvětlení je až na úplně poslední straně publikace. Malinkým písmem je tam uveden „Lou Bustamante, author of the Complete Cocktail Manual“. A to je Američan stejně jako jím byl Sparrow Robinson, korespondent New York Herald Tribune v Paříži, jemuž autorství receptury připsal rovnou Harry MacElhone, majitel notoricky známého Harry’s New York Baru.
Vztah mezi knížkou a televizním seriálem nakonec zajišťují působivé fotografie cocktailů, snímky herců, držících v rukou míšené nápoje, případně je přímo připravujících, a úryvky dialogů, které se dotýkají nápojových zvyklostí té doby. A přeci je tu něco, co přitáhne pozornost nejen laika (a diváka), ale i profesionálního barmana: variace na klasické receptury, jimž jsme si zvykli říkat twisty.
V první kapitole – The Library – jsou twisty na Negroni. Cocktail The Cheerful Charlies zachovává v receptuře Campari Bitter, ostatní přísady jsou buď jinak (suchý vermut místo červeného), nebo úplně jinak: žitná whiskey a koňak místo ginu a pomerančový likér navrch; The Boulevardier popisovat nemusím, v poslední době se zabydlel v mnoha barových menu.
Nastává absinthe-time?
Lou Bustamante, vědom si pozornosti, kterou v posledních letech věnuje tzv. Generation Z absintu, zařadil do knihy několik receptur, v nichž tančí zelená víla. London Cocktail počítá s ginem, absintem, cukrovým sirupem a orange bitters; autor připomíná, že ve Spojeném království nebyl absint nikdy zakázán. Výrazně sofistikovanější je pak Tuxedo Cocktail Nº 2 (gin, suchý vermut, maraschino, absint, orange bitters); autor jaksi opomíjí skutečnost, že receptura byla uveřejněna v roce 1930 v publikaci The Savoy Cocktail Book. Nechybí French 75 (známá receptura; Lou ji rozšířil o orange bitters).
Opatrně s krustou, prosím!
Některé autorovy nápady jsou – zdvořile řečeno – diskutabilní. Sidecar ve sklence dekorované cukrovou krustou je za hranicí přijatelnosti a jeho servis trochu připomíná podávání vermutů na svatbách v sedmdesátých letech v Československu. Cinzano Bianco bez cukrové krusty? Vyloučeno, řekl by tehdy ženich. Krustu na sklence s cocktailem Turkish Attaché lze tolerovat, protože se odvolává na Brandy Crustu (obrázek je znám z historicky druhé sbírky receptur míšených nápojů, kterou napsal Harry Johnson) a k ní tahle ozdoba sklenky standardně patří.
Obrana klasiky
Co je tedy přínosem knihy? Zdálo by se, že odpověď budeme hledat s nesnázemi. Ale není tomu tak! Podstatné je, že připomíná čtenářům – zdůrazňuji čtenářům a je jedno, zda amatérům, profesionálům nebo prostě jen příznivcům cocktailů – odkaz našich barových předků. Nápoje, které jsou s námi desítky, někdy stovky let, zatlačovány v současné době do pozadí fenoménem zvaným signatory cocktails. Zbývá vlastně jediné: sáhnout po těchto notách a jednu skladbu za druhou si pečlivě přehrát. Takhle jsem si nedávno vyzkoušel Tuxedo Nº 2. Míchám si tenhle cocktail od té doby jednou, dvakrát týdně.
Neodolatelný!
