Alexander Mikšovic
Cocktailová kultura se demokratizuje. Nehledejme za trendem současnou přírodní katastrofu jménem pandemie. Zájem laiků o přípravu míšených nápojů doma začal dávno předtím, než jsme si nasadili první respirátor. Důkazem jsou mj. i tituly, které jsou určeny spíše amatérům než barmanům z profese. Tři knížky mají společnou zjevnou snahu autorů, přesněji: autorek, napsat knížku o cocktailech jinak, úplně jinak.
Hned ta první má stejně ambiciózní jako slibný název: The Architecture of the Cocktail[1]. Amy Zavatto v ní soustředila pětasedmdesát receptur. Většině z nich jsou věnovány dvě strany; jedna zahrnuje poznámky o nápoji (někdy historické, jindy zbožíznalecké), souhrn přísad a popis přípravy, druhá – a to je ono „jinak“ – prezentuje „výkres“ cocktailu. A právě to, čím se příručka liší od ostatních, představuje její největší slabinu. Na první pohled je samozřejmě přinejmenším zábavné studovat například Corpse Reviver #2 vyjádřený grafickými prvky, jež jsou nositeli symboliky přísad. Ale dešifrovat diagram vyžaduje nemalé úsilí i od čtenáře, který má s cocktaily určité – a třeba i značné – zkušenosti. Konečně, ověřte si tu kovbojku sami. Dodám, že autorka diagramů Melissa Wood při jejich tvorbě použila na devadesát symbolů, z jejichž tabulky přechází zrak a paměť vynechává. Sporné jsou i informace o složení některých drinků. Takový French 75 je rozhodně obvyklejší na bázi ginu a nikoli koňaku, který preferuje autorka, ale především se zaskví přidáním kapky pastisu buď do šejkru, nebo přímo do šampaňského poháru, v němž se nejprve vytvoří film na vnitřní straně kalíšku; o něm není ani v textu, ani na výkresu vůbec zmínka, což je vážná chyba. Bez něj totiž není French 75 nic jiného než Diamond Fizz. (Dlužno dodat, že volbou koňaku Amy prozrazuje, že je Američanka; koňaku dával v receptuře přednost i David A. Embury.) Shrnu: na pohled půvabná knížka v pevné vazbě je ukázkou, co znamená nadvláda formy nad obsahem. Jenže laikovi vždycky jde především o obsah!
Další titul, 10 000 COCKTAILS: The ultimate menu of cocktail combinations[2], je podezřelý od první chvíle, zejména když ho porovnáte třeba s The Mammoth Book of Cocktails Paula Martina. Paul spotřeboval na 2 500 receptur přes 400 stran většího formátu. Kim Daviesové stačilo na čtyřikrát více předpisů desetkrát méně – i o něco menších – stran. Pokusím se popsat, jak je autorka zorganizovala. Stránky jsou rozděleny podélně na tři části. Horní popisuje některý z 23 způsobů dekorace cocktailu. Střední obsahuje názvy bází (někdy i dvou současně). Dolní prezentuje popis přísad (bez báze) a výroby některého z 23 známých i méně známých cocktailů. Vtip je v tom, že čtenář může listovat jednotlivými pruhy nezávisle, přičemž si nejdříve může nastavit na středním pruhu bázi, na horním pruhu zvolí jakoukoli dekoraci a na dolním seznam zbylých přísad a výrobní postup. Výsledek může připomínat pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort: Tak například si čtenář nastaví na středu proužek B18 (1 lžíce amaretta, 3 lžíce Southern Comfort), na horním proužku A17 (krusta na čokoládovém sirupu s mletou čokoládou a sušeným koksem) a dole C21 (Bloody Mary přísady kromě vodky). A teď to čtenář smontuje dohromady. Shrnu: Bezpochyby vtipný nápad, ale ty výsledky. Chtěl jsem vás toho ušetřit, ale tady ještě jeden příklad: A8 + B14 + C3 představuje protřepaný koňak, Baileys a Kahlúu ozdobené salátovou okurkou; jestli se to s těmi twisty v knížce nepřehání! Dát ji do ruky amatérovi je jak nabídnout dítěti na hraní odjištěný granát.
Ale abych se nejevil jako zatrpklý negativista. Ema Stokes sestavila The Periodic Table of Cocktails[3]. A to je knížka nejen vtipná díky nápadu inspirovat se Mendělejevovou tabulkou prvků, ale i velmi užitečná, přehledná a zajímavá. Jejím základem je tabulka přiložená na konci knihy. Obsahuje 106 klasických cocktailů uspořádaných do sloupců podle kategorie (např. Martinis, Sours, Highballs), do řádků podle báze (např. gin, rum, tequila, ale i absint, pivo) a chuti. Cocktaily mají přiřazené zkratky (např. Ma pro Martini, Ds pro Dark ’N Stormy, Sz pro Sazerac, Pe pro Penicillin). Složení a způsob přípravy si zájemce nalistuje v textu knihy. A ten zahrnuje i historické poznámky, praktické rady, jak si některé přísady vyrobit doma, a popis vůně a chuti cocktailu. Shrnu: The Periodic Table of Cocktails je spolehlivá volba pro začínajícího i pokročilého amatéra, a dokonce i profesionální bartender z ní načerpá cenné informace, jež může uplatnit při obsluze hosta. Ema to zkrátka trefila!
[1] Zavatto, Amy. THE ARCHITECTURE OF THE COCKTAIL. London: HarperCollinsPublishers 2013
[2] Davies, Kim. 10,000 COCKTAILS. Lewes: Ivy Press 2015
[3] Stokes, Ema. THE PERIODIC TABLE OF COCKTAILS. London: Ebury Press (Penguin Random House UK) 2015
